Výčepní: "Dáte si Matušku?"
Nový host: "Kdepak, chci pořádnou Plzeň, Matuška je limonáda".
***
Ještě před pár lety jsem nedal dopustit na klasický český ležák. Tím "klasický" myslím pivo uvařené ve velkých pivovarských domech jako jsou Staropramen nebo Prazdroj. A myslím, že tak to má i většina českých konzumentů piva: pivo = Plzeň (za rovnítko lze doplnit jakoukoliv značku českých velkopivovarů).
Přesně si nedokážu vzpomenout, za jakých okolností se mi dostala do ruky láhev piva "jiného". Ale jsem tomu rád. Měl jsem jen matné povědomí o tom, že piva můžou chutnat po citrusech, kávě, čokoládě, být extrémně hořká nebo černá jako peklo. Jsem rád, že za rovnítko "pivo = " už nyní můžu dosazovat mnohem více pivních stylů, než dříve. Začátky ale nebyly lehké. Po letech konzumace klasických českých ležáků chuťové buňky holt potřebovaly jistou dobu na přeladění. Stačilo vytrvat.
Proč o tom píšu? Protože jsem se rozhodl založit si (nezávazně) pro osvěžení vlastní paměti takovou malou encyklopedii: co jsem vlastně všechno pil a jestli mi to chutnalo. Nehodlám se pouštět do složitého vysvětlování, co jaký pivní styl znamená, jaký je rozdíl mezi spodním kvašením a svrchním kvašením atd. To dělají jiní, povolanější, a dělají to skvěle, například pivnici.cz. Chci si jen utřídit myšlenky, udělat si přehled v pivních stylech, abych se v budoucnu v pivotékých mohl snadněji a rychleji rozhodovat nad těmi stovkami různých lahví.
V žádném případě nemám ani snahu hrát si na objektivnost. Jedná se opravdu jen o mé poznámky. Potěší mě, pokud se snad cokoliv uvedené v encyklopedii stane vodítkem i pro vás. Spíše s tím ale nepočítám.
